BÁSNĚ: 
Rozbil jsem si hlavu o autobus
Autobusy břicha mají
zavazadla polykají
Vystoupil jsem v Jihlavě
šel do břicha po hlavě
Pro batoh jsem vlezl tam
tupou hlavou řízl trám
Přišla od něj pumelice
Mou pleš zdobí jitrnice
Svět jí ještě neviděl
Na hlavě jsem čapku měl
Světla Civilizace
Dokud hoří tváře obrazovek je světlo
dokud se dotýkáme stránek knih je poznání
Až dotkneme se popela, tak nenastane absolutno tmy
protože oči galaxií budou svítit dál
Melounový "Píp show"
Píp! Píp! A skrytý zobák překlov na melouny naději
Snad bylo lepší koupit meloun raději
Pak spořádat ho nahý ve vaně jak král
a pecky dlouze plivat v umyvadla dál
Lepší než slyšet krátký tón co trafika mi hraje
Tak koupím aspoň jízdenku a padám do tramvaje
Přilepil se mi tácek na sklenici
Tak zase chytil dno až ze dna stolu
když z půllitrem se nakláníme spolu
Ten ožvejkaný hastroš dávno propil směnky
Drží se dna jak zlitá rajda peněženky
Až gravitaci přizná s tíhou chmelového klacka
tak pleskne o stůl jako mokrá facka
Servírka z Hitlerovským knírkem
Dere se neúprosně hnědou tmou
Účtenku nese sečtenou
Zvednuté ruce židlí stínům diktují
Servírce pod nos knírek malují
Vešky z plešky
Pod čepicí klouže zem
nezoraná hřebenem
cestují v ní vešky
letecky i pěšky
myšlenky jsou vešky v sítě
kolem hlavy předou nitě
vinou je a splétají
veřejně i potají
hlava to je špulka nití
šije svoje živobytí
holá nebo rozuchaná
bez vešek je vymotaná
Noční ulice
Všechno je za vším skryto
I mapy v nahém dláždění
a oblečený průvan zlodějů
Lepkavá mlha za blatištěm bot
I ohně na pahorcích heren
Led v sdrcích prostitutek
a neony nad tepem kroků
Bouřkou vyvrácený strom
Nad parkem visel zachmuřený papiňák mraků
Náhle puknul ani nezapískal
Ledem kropenatá dračice se divoce opřela do větví
Strom s vyvrácenými letokruhy nikam neodešel ani nezůstal
Jeho slepé kořeny poprvé ohmatali světlo blesku
Obloha zůstala stát na svém místě
Vždyť to co je zakořeněno miliardy let nejde jen tak vyvrátit
Horké léto se tomu jenom zasmálo a setrvalo.
Mrtvý vrabec na náhrobku
Když živé nitě vinou se i padají
tak Mramor mrtev zůstává
Sevřený kolem peří jména
Bezejmenný
Odkudsi na něj spadl ptáček
a stalo se, že zůstal
Vychladlé klubko nad jménem
Prší
Padají chladné provazy
a vážou vše do pohybu
Snad všechny sprchy světa se spikly
Prší v televizi, na ulici , v knihách
Dokonce i v novinách
Kam mám schovat hlavu?
Zkusím záchodovou mísu
Tam snad bude sucho
Ačkoliv jeden nikdy neví
Proměna
Poslanec pan Pádlo
chtěl vypotit sádlo
Močil v parku po tenisu
chytl klíště do penisu
Pleška se mu rozvinula
v Lenina jej proměnila
Někdo mi chodí v nose
Večer když slunce slzy roní
krásně se dříme pod jabloní
hlava je ztichlý dům
uvnitř sen otevřen příběhům
Na dveře spánku klepání
V předsíni nosu šimrání
Někdo mě tam provokuje
jak rota v bačkorách pochoduje
Bez zrcadla nikdo z lidí
do nosu si neuvidí
Zrcadlo nenosím do sadu
prsty mu dělají náhradu
Dlouho lovím, uvnitř tápu
když to chytnu tak už chápu
V prstech se kroutí stonožka
Můj nos je vařená ponožka
Staveniště vedle hospody
Když hospoda zavírá
staveniště otvírá
V noci plné fantazie
míchačka i bagr žije
Pohádkový je to kraj
opileckých princů ráj
Jeden z nich tu očumuje
tíhu žízně odlehčuje
Stříbrný proud zurčí tmou
jeřáb je drak nad hlavou
Pod ním zmerčil Zlatovlásku
pocítil k ní prudkou lásku
objal její krásu zlatou
byla pro něj lehkou vatou
Nesl jí jak nevěstu
vydal se s ní na cestu
Ta vata však byla skelná
a ta bývá hodně věrná
Měla v sobě tisíc vos
opíchala mu i nos
Za plotem jí zapudil
Celý týden marodil
Mrazivá noc
Amundsen kyne z rybího oka
všude se nehýbou stříbrné kapky
a cesta křupe do kroku
Šupiny kouře vylézají z komínů
ledové mince zalézají pod nehty
Cosi věčného dýchlo na střechy
Jiskra v oku
To jenom žhavá muška cinkla křídlem
o srdce zvonku v topeništi pohledu
viděla časohledem oka zahradu
kde kvete sníh i v noci hoření
Výběr z knihy Chmýří v nose 
Dva mravenci v šálku
Prezident Veliké Mravenčí Země
na křesle z drobečku houpal se jemně
hlavu měl v kusadlech svých
Čekal na císaře Rezavých
V prachovém letadle vzápětí dorazil
Do lžičky na dně se usadil
Jednali společně v kopuly šálku
Snažíc se odvrátit světovou válku
Průser
Pan poslanec Dobromil
na párty se přiopil
Když jel domů po městě
vyhládlo mu na cestě
Ve svém novém bavoráku
zaparkoval u baráku
Žlutý nápis se tam leskl
Nápad mu hned hlavou bleskl:
Chtělo by to dneska změnu
Proto si dám Big Mac Menu
V sladký housce sekačka
cool a in je mlaskačka
Hamburgrářka byla kyprá
Sdělil jí ta slova chytrá
Spokojen a nasycen
Z gastro ráje vyšel ven
V břiše už mu nekručelo
jenom divně zamručelo
prudce stižen střevním hnáčem
vykašil se před mekáčem
Strážníkovo oko bdělé
uvidělo pachatele
Rychle k němu přichvátal
Po zádech ho poplácal
Přísně zákon zastupoval
Provinilce pokutoval
Pokuta je zaplacena
Gatě zdobí hnědá skvrna
Dobromil je nasranej
Jede domů posranej
V břiše už mu zase kručí
Za volantem vztekle mručí:
Jenom počkej panáčku
Pouliční pěšáčku!
Pěkně sis to pokadil
Bránils abych dokadil
Porušil jsi lidská práva
Průser máš teď jako kráva
Zítra až se vyspím
hnedka si tě zjistím
Knoflík
Dotkni se nitky na sluníčku
visící v jeho koloběhu
Nesmělé žilky na srdíčku
perletě otočené v něhu
Zeptej se kolik udrží planet
kolik doteků i svlékání
a jak dlouho bude držet
než ukroutí jej oblékání
Otázky nekonečnosti zrcadel v zrcadle
Existují skleněné vesmíry?
Či jenom sklo co skrývá pohled do díry?
A nebo z cihel dům
co slouží zrcadlům
Když zrcadlo je v zrcadle tak co je za nimi?
Další dům? Když rozbiju je uvidím jen střepiny
Jsem tam já? My?Nic?
Možná je nás tam víc
Akustika opilcova pádu
V bažině utopených jazyků
bubínky hlasů zazněli
Tekutou žízní se k nim prodíral
Uši mu hlavou duněli
Chraplavým hlasem starých tlampačů
držku svou rozšklebil až napadrť
Svým tělem chodník posypal
Jak opičák když krkne do džbánu to zaznělo
Igelitky
Chováme nekvokavé nosnice
krmené cennostmi i krámy
V souhvězdí prstů stálice
Ve dne i v noci vycházejí s námi
Kapky na okně
Matematika chaosu na skle
plazivé vzorce kryjí svět
tekuté nekonečno válek v pohybu
vypíjí vodokosmy před sebou
Kapkami všechno vlečeno
cílem je pohltit a být sám pohlcen
pevnina příliš daleko
a zvenku nikdo neotírá okno
Hrbatí klokani
Hrbáčů vačnatých tisíce
nádražní plní lavice
Klokani vaky své hlídají
Zmačkaným hrbem kývají
Množí se v plném vagónu
Skákají do něj z perónu
Jsem jako zbatožená viněta
Za záda přilepen jdu do světa
Prokletí nahé větve
Lesní víla Viola
strašlivě se opila
V hospodě U Mokrý Držky
odložila všechny svršky
U trati pod stromořadím
spala v boudě za nářadím
Její matka představená
byla velmi rozzlobená
Kletbu na ní uvalila
ve větev jí proměnila
Když je ráno louka vlahá
houbaře za pytle tahá
Tři opilé stařenky
V restauraci Na Třemošné
tři stařenky sedí sošné
U stolu tu zkameněli
jak flamendři po neděli
Bílou pěnu nosem sají
křičí, pijí, nadávají
Hole mají na klíně
Nechtěl bych je za tchýně
Opařená ruka
Bublala sopka na sporáku
Chrlila páru do rypáku
Kopyto ruky tam lovilo
Vařící lávou se polilo
Skotačí puchýřů žabičky
Pálí je nalité tlamičky
Kůže je tortilla indiána
Zrudlá jak zadek paviána
Cosi na hlavě
Něco mi pohladilo pleš
Snad lístek v gravitaci podzimu
Možná mu bylo zima
Nebo to tajně plakal mrak
A možná přeletěl jen pták
Kovová servírka
Tak přišla ke stolu!
Poctivá pravda kovu
Ta její tvář se stala kovárnou
Obrovskou jako touha po šperku
A taky na rtech měla prsteny
Stříbrným jazykem se smála křehkosti
když pěna padala jak hloupá věž
Chtěl bych jí obejmout jak ocelovou horu
Na počest kovu rozbít sklenici až do dna
Lesní pych
Sexy pytlák v lesním mlází
Na záda si srnku hází
U studánky zastavil
Aby se tam vykadil
Polesná knížete pána
je za stromem maskována
Rozrušeně na něj kouká
Mezi stehna flintu souká
Když šel kolem skočila
jak srnce ho skolila
Kamizolka se jí dmula
Sukně k bradě vyhrnula
Vodní pych
Porno herec z Růžovky
chytal v bahně užovky
Našel pruty odhozené
dostal chuť na ryby němé
Na prut byla nachytána
Rybní panna Juliána
Jakmile se vynořila
za pytel ho uchopila
Prohmátl jí hlubinu
Měla tam jen šupinu
Byla to však chyba
Třela se jak ryba
Polní pych
Topmodelka vnadná Madla
Bio mrkve v poli kradla
Nachytal ji traktorista
amatérský policista
Obuškem jí zahrozil
Pokutu jí napařil
Do brázdy se natáhla
Kopýtka mu roztáhla
Tloukl až to lítalo
z obušku mu stříkalo
Pod traktor se položila
Čerstvou mrkví dorazila
Husí Vetřelec - Vzkříšení
Astronaut šel do hospody
Měli zrovna husí hody
Spořádal sám celou husu
O skafandr otřel pusu
Rozvalil se za stolem
Husu zapil Red Bullem
Ten dal huse nová křídla
Vylétla jak voda z vřídla
Pohlednice od hořčice
Suvenýrů stánek
pohledů i známek
Turista se taky nají
S hořčicí tu párky mají
Hlemýžď je hbitý labužník
Majitel domu i nájemník
Oči z hlavy vystrkoval
u stánku se poflakoval
Pod lavicí pohlednice
Vedle tácek od hořčice
S celým svým kulatým domem
vylezl na něj honem
Nacpal se až otekl
Krajinkou z papíru utekl
Z dalekých cest pohlednice
přišla celá od hořčice
Výběr z knihy Let opilého orla 
Večerní šálek čaje
Do bílé loutny křehké lístky padají
Z krajin kde země leží, a obnažuje prsy
Na struny z porcelánu písně brnkají
O roztažených stehnech hor kde rostou trsy
U okna konvice už zrudla od červánků
Jak useknutá hlava draka páru vydechuje
Rty kroužící jsou ptáci nad lagunou šálku
Dunami jazyku čaj v karavanách putuje
Myšlenky, ty žabky zelené se množí jako žampiony
když horký šálek v dlaních držím za soumraku
S večerem lampy ožívají, v hladině žluté lampiony
Do sukna noci měsíc bledé ornamenty šije z mraků
Hotelová kuchyň
Jsou v moři domů ostrovy jak z tropů
Tam šaman v bílé čepici své recepty si mumlá
Ze sopek kotlů pára stoupá ke stropu
voňavá láva v kráterech když bublá.
V té kachlíkové džungli hučí zvuky syčivými
Nad hlavou visí trubek liány a čichající choboty
Nože, ti slepí dravci s mozky dřevěnými
z masitých pěstí loví dobroty
Uprostřed plotna obří želva vydechuje žár
a její krunýř pálí žhavým dotykem.
V plamenech mrkne rudých očí pár
když pánve olizuje mastným jazykem
V kasárnách polic čeká vojsko talířů
až kaprálové v bílých košilích mu zavelí
Baňaté mísy s pýchou rytířů
jak lesklá břicha kuchařů se v horku tetelí
Supermarket
Jak odhozený batoh titána tu leží
aréna hledačů pod přecpanými ochozy
Zástupy vozatajů jedou bez otěží
Na drahách klikatých si plní povozy
Vítězné věnce ze špekáčků spleteny
Však není vítězů v té prapodivné aréně
Tam celá hejna ryb co plavou zamrazeny,
Kouzelné zahrady kde broskve rostou ze země
Dřevěné kotce plné dýchajících bochníků
na dotek hledajících očí čekají
Za cílem políbí se čela vozíků
Hostie mincí z úst jim padají
Sídliště
V pustinách kvádrů lampy blikají,
jak zmrzlí psi se choulí v kruhu.
Až na rtech chodníků se chodci roztají
tak okna ve zdech zkopírují duhu
Za mlhou záclon lidé schovaní jsou do sebe,
na vytopených krách do modrých ohňů hledí
Nad nimi ruce antén loví nebe.
Do dlaní střech jen pírka mraků sletí.
Korálky aut tam šedé cesty zdobí
Řetězy barevnými město spoutají
až ráno do údolí potáhnou jak sobi
Ve stádech troubících co vůdce nemají
Medvědi z plechu za domy spí přesycení,
než bledé stíny jejich plná břicha otevřou
Od rána čekají psi opuštění
až kruhy v kruzích nás k nim dovedou
Kufřík nožů
Cvak! A černé víko vzhůru pluje
Bodavá ústa leskle zívnou do slunce
Studený jazyk prsty olizuje
Šmik! A prsten rubínový zdobí moje ruce
Let opilého orla
Tam v poušti ulic hoří zvláštní světy
Jak orel nad pueblem krouží myšlenka
Zda vejít v ony cinkající oázy a zasít květy
na vyschlý záhon úst co zavlaží jen sklenka
Korkových lidí národ hlučně rokuje
a orel nežíznivý roztahuje křídla
V modravém dýmu sklenka putuje
Jak zrnka prachu poletuje vůně jídla
Stříbřitá kravka pěnu odfrkne a čeká
Pasáček sklenic podojí ji z mosazného vemene
Teď ruka noci orla nevyleká
zas další doušek zasadí do svého temene
V zahradách hlavy květy rozkvétají
když k odletu si čechrá zadýmené peří
Venku už domy tmou se nalévají
a světlo láká z otevřených dveří
Perutě vodkou potřísněné zavlají
Chodníky dláždí rybí těla
Na zemi ústa z listí šeptají
že křídla zmáčená dnes doletěla
Kamna
Hranatý vesmír u zdi pokoje
Spálená slunce v kleci rotují
Jak misku mléka ohřejí mi dlaně
Na plátech galaxií zasyčí pak kočky
Žíhané krásky uvězněné v prostoru
Horkými drápky škrábou o volnost
Železná záda olizují jazykem
Vypálí oko Kyklopa a shoří.
Za okny víka kanálů zas plují po nebi
Zima je hlodavec a žije bez hranic
Ve střevech kočky rozkmitá se na plamen
Alespoň na chvíli.
Balada o gravitaci
Na šachovnici kraje u pole
jsem jezdec bez koně a cválám na kole.
Cesta je hrbatá a plná jam,
jak záda zvoníkova z Notre Dame
Tah jezdcem na nesprávné pole
a padám do prachu tam dole.
Tím pádem, ruka v štít se proměnila,
před hroty kamennými hlavu ochránila
Bota ve větvích
Snad někdo stromu výšku záviděl
tak po něm hodil aspoň botu
Stala se ptákem který vyplazuje jazyk
Ptákem co poletí jen dolu
Nač lámat si s tím hlavu
jak ocitla se bota ve větvích
Možná jen někdo běžel po nebi
a nechtěl se už vracet
Na poplach tlučou bubeníci do kosti.
Já kráčím pěšky v hlavě starosti.
Nedávno ruka ještě štítem byla.
Teď v palcát sádrový se proměnila
Bořivojka
Pestrými štíty hospůdek je tetovaná
Monmartru Žižkova se táhne rukávem
Šedivou žílou silnic šněrovaná
prsteny aut se leskne nad ránem
Alejí rozsvícených oken půjdu k západu
holínky komínů než měsíc obuje
Tam slunce zhasíná svou zahradu
večerních pijáků se včelstvo srocuje
Hospůdka Nad Viktorkou plástev medová
pěnivá sklenička mě svedla na cestě
Jak srdce prostitutky byla ledová
skleněné rty jsem zulíbal té nevěstě
Medůzy nonstopů už do tmy žahají
Jak rozkojené bradavky mě přivinou
Do plných pohárů mi verše padají
Až spánek posnídám tak odplynou
Souložící semafor
Po celé dny tam u kolejí stojí
Má svoji eleganci bez šatů
Jediným pohybem nám cesty spojí
Miluje pravidelnost návratů
Z drzostí vykřičníku do vagonů hledí
Ramenem očí všude proklouzne
Mašina spokojená u něj sedí
Z děravých paží brzy vyklouzne
V železných ňadrech duní hrom
Za lesem utichne však záhy
Pak zase zůstane tu jenom on
Souložník na kružnici dráhy